K angličtině jsem se dostala už velmi dávno - od třetí třídy jsem dojížděla na základu s rozšířenou výukou jazyků. Za tento prozíravý krok vděčím samozřejmě svým rodičům, kteří už tenkrát zřejmě nějakým šestým smyslem vycítili, že se mi tenhle jazyk stane tak trochu osudným. Přes humanitní gympl jsem se pak dostala na pedagogickou fakultu, kde jsem se angličtině dostala skutečně až na morek kosti - literatura, historie, teorie jazyka, didaktika, a samozřejmě trochu přičichla k pedagogice a psychologii.

Už v prváku jsem zkusila trochu praxe v kurzech angličtiny pro děti v mateřinkách, sice to byla cenná praktická zkušenost, ale o rok později jsem radši přešla do tenkrát začínající jazykovky, která organizovala výuku ve firmách pro dospělé. Tam jsem pracovala celé své studijní roky, a protože jsem měla fajn studenty a práce mě bavila, pokračovala jsem na poloviční úvazek i poté, co jsem nastupila jako paní učitelka na základní školu k dětem. K tomu jsem se ještě ve zbývajícím čase věnovala překladům, a to především z oblasti fotografie, která byla a dodnes stále trochu je mojí zábavou. Po dvouleté praxi jsem se rozhodla základní školství opustit a věnovat se naplno jen dospělým studentům. Pokračovala jsem v práci pro jazykovku, ale zároveň jsem už měla i některé svoje vlastní soukromé i firemní klienty, díky nimž jsem později mohla dát sbohem i této poslední práci pro zaměstnavatele a přejít naplnlo na volnou nohu, kde jsem od roku 2003. Vloni jsem si dodělala na filozofické fakultě rekvalifikaci na vzdělávaní dospělých.  

A nyní dělám svoji lektorskou práci skutečně jenom tak, jak mě to baví a jak je to podle mne nejefektivnější - individuálně či ve velmi malých skupinkách, v příjemném prostředí, na základě mnohaletých zkušeností a selského rozumu a snad taky trochu s humorem.